hf
REKLAMY
Pokud máte v plánu pod jakýkoliv článek vložit reklamu, buďte alespoň té slušnosti a napište pár slov týkajících se daného textu... Ráda vám pak vyhovím. :-)

Zlézáme Alpy, vaříme med

9. června 2016 v 18:38 | Phera |  Deník
Zdravím vás čtenáři,
od posledních příspěvků uplynulo poměrně dost času a za tu dobu se událo plno zajímavých věcí. Mluvila jsem o plánu se přestěhovat a jít na vysokou školu. Přestěhovat se nám s drobnými peripetiemi podařilo, takže sláva, sláva, sláva!
V tuto chvíli mám za sebou již všechny přijímačky, takže čekám, jak to dopadne, či nedopadne.
Najednou ze mě spadl takový balvan, cítím nehoráznou úlevu, když mám veškeré tyto věci za sebou a nyní mám zcela jasnou hlavu. Mám pocit, že mohu dělat absolutně všechno! Například si otevřít knížku, začít vyšívat, jít ven, spát aniž bych si tyto radosti vyčítala. Nemusím se už na nic připravovat, nemusím se prozatím učit…
Aktuálně mám dovolenou, kterou jsem si rozhodla maximálně užít! Hned ze začátku mé dovolené jsem absolvovala společně s několika lidmi z práce výšlap na nedalekou Kleť (jde o nejvyšší vrchol Blanského lesa). Z výšlapu jsem nebyla nikterak odvázaná, jelikož s námi jela i naše staniční sestra, která má nejspíš pocit, že musí poroučet i mimo naše oddělení. Připadala jsem si stejně, jako v práci - tedy neustále pod dohledem.
Byla jsem na této hororové výpravě nejmladší a opravdu nevím, jak na to naše st. sestra přišla, ale zastává názor, že když jsem mladá, je pro mě úplná hračka vyšplhat tam a onam, jako první…
Já dolezla poslední a co? Prostě to vždy není tak, že mladý člověk zvládne všechno na sto procent.

Jednak mám vysoký tlak (ano, ve svých 20 letech mám opravdu vysoký tlak), trpím chudokrevností a díky zápalu plic a zánětu pohrudnice, poplicnice a průdušek opravdu nemám tak dobré plíce, které bych možná mít měla (vzhledem k věku)…
Ačkoliv jsem v jejich očích mladá, tak zkrátka nejsem úplně zdravý člověk. Pro mě není problém chůze, jak si všichni myslí (i když jsem se narodila s dysplazií kyčelních kloubů), já se zkrátka dusím a mám problém to udýchat (a nejsem kuřák)…
Díky vedení naší nadřízené, jsme si zašli ještě asi o 6 kilometrů navíc do nesmírných kopců. Všichni jsme nedobrovolně byli nuceni pokračovat tou nejobtížnější trasou, kterou se na vrchol dá vůbec dostat, ale vysvětlujte někomu, že existují i jiné cesty, když jste v kolektivu nejmladší a každý na vaše názory prdí.
Nohy mi na čtyři dny vypověděly službu, nemohly se z toho vzpamatovat, chuděry :D a to mě čekal ještě výšlap v Alpách.
Po této morbidní akci jsem měla nohy nateklé, jako konve a měla jsem co dělat, abych se na nich vůbec udržela a došla si na záchod. Proklínala jsem se za to, že jsem si k tomu všemu, jako bonus vvymyslela a zaplatila ještě výlet do Alp (chápete, jakmile to zaplatíte, nebo podepíšete, vždycky to znamená, že už není cesty zpět!! :-D). Nevím, co jsem si myslela, že mohu zlézat 2x do týdne velehory, nebo co? :D
Chtěla bych napsat jeden celý článek o tom, jak jsme jeli do Rakouska a jakou trasu jsem vlastně absolvovala, mám i pár fotek (nohy službu nevypověděly, ale zato foťák jo, takže opravdu jen pár).


---
Nyní bych se chtěla věnovat věci, pro kterou jsem se absolutně nadchla. Již pár let se zkouším zajímat o bylinky a jejich zpracování. Zkouším nové a nové rostliny, každou sezónou jiné. Letos jsem se (ne tak úplně dobrovolně) rozhodla zpracovat květy z bezu černého. Úplně původně jsme s přítelem vyrazili sbírat květy pampelišek za účelem uvařit si med. Loni jsem ho vařila prvně, a jelikož se povedl, muselo se to pro veliký úspěch opakovat. Plán byl takový, že půjdeme k řece, kde je plno luk, natrháme alespoň 300 květů a cestou zpátky půjdeme na pivo (na cestu tam jsme si vzali láhev Jelzina). Jenomže! - Co čert nechtěl, všechny louky jsou v tuto dobu již posečené a všude se povalovalo seno, seno a zase jenom seno. Přítel mi navrhnul, že natrháme alespoň bezinky (lidově) a zkusíme něco uvařit z nich. Řekla jsem ANO, protože jsem si hned představila domácí bezinkovou šťávu a ta je moc dobrá. Myslela jsem, že med z nich nepůjde, protože by byl asi dost bledý a tudíž neatraktivní.
Přítel byl statečný, kvůli mně lezl do kdejakého roští, aby mi mohl ohýbat větve dolů a já prcek mohla sbírat. Odnesl si odtud hodně šrámů a škrábanců a popálené nohy od kopřiv... Není tedy žádný div, že kopřivy už sbírat nechtěl, někdy si na ně tedy budu muset vyrazit sama.
Něco jsme tedy natrhali a cestou zpátky jsme se zastavili v kempu, který leží u řeky, tam jsme se hojně občerstvili pivem a Friscem a domů jsme se vraceli značně podnapilí - ideální stav na to něco vařit…
Ačkoliv jsem si myslela, že med vařit nebudu, že to nebude dost tmavé, nakonec to dopadlo více než dobře a nyní bych se s vámi chtěla podělit o to, jak jsme to vařili.
V první řadě je dobré si uvědomit poměry. Mě se osvědčilo dodržovat poměr 1l vody : 1kg cukru. Nevím přesně jaký je poměr květů bezu ku množství vody, my měli nasbíraný přibližně jeden větší igelitový pytlík na 2l. Pracovali jsme s opileckou teorií, že když je vše ponořené ve vodě, je to dobré množství vody a to naše ideální množství byly právě dva litry. :-D
Takže: 2l vody, očištěné a obrané květy bezu, dále jsme přidali důkladně opláchnuté tři citrony a tři pomeranče nakrájené na kolečka a půlměsíce.
Vše se to dá do hrnce a začne se vařit. Jakmile začne směs probublávat, stáhne se plamen a nechá se to 10-15 minut procházet mírným varem.
Někdo směs louhuje 24 hodin, my se rozhodli to louhovat přes noc a ráno (pro opilce: "Až vstanete") vyndáte a důkladně vymačkáte vodu z květů, pomerančů a citronů, aby uteklo co nejméně vody.




Takto vypadalo celé dílo, když jsem ráno odkryla poklici.

A takto nějak to vypadalo po vyndání květů a po pročištění přes plátýnko (nebo utěrku).


Poté jsme tento výluh uvedli do varu a přisypali 2kg cukru. Již v tuto chvíli jsem dostala hroznou radost, protože med dostal nádhernou barvu, asi takovou, jakou by měl med mít. Poté jsme vařili asi hodinu a 15 minut, občas promíchli, sebrali pěnu a v konečné fázi nalili do skleniček, pořádně zavíčkovali a postavili na linku dnem vzhůru aby se víčka přicucly.

A toho je konečný výsledek, víčka se chytly, jenom musím ještě otřít sklenice zvenka, protože jsem je při nalévání medu pěkně zapatlala. Ovšem výsledek mě potěšil, bála jsem se, že med bude bledý a nakonec je barva docela dost tmavá a pro mě uspokojující..


A na konec jeden typ. Pokud se někdy rozhodnete pro to vařit jakýkoliv med, vždycky myslete na to, že pokud si opatláte kuchyň a neutřete to hned, tak pak se med horko těžko stírá.. Loni mi horký natekl do trysek od plynového sporáku, kde zaschnul a to už rozhodně není prdel. :D
A varování: kůra, listy a plody (v syrové formě) z bezu se řadí mezi jedovaté, vyvolává nevolnost, zvracení a průjmy, tak pozor!

Tak, bylinkám zdar!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 19. března 2017 v 19:08 | Reagovat

Med vypadá moc hezky, tmavý, líbí se mi. Z bezu jsem ještě nedělala, jen sirup, likér a šťávu. Med jsem dělala z pampelišek. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
| design by: nahodila-nahoda.cz | obrázky použity z google.cz | text v záhlaví: Dymytry |