hf
REKLAMY
Pokud máte v plánu pod jakýkoliv článek vložit reklamu, buďte alespoň té slušnosti a napište pár slov týkajících se daného textu... Ráda vám pak vyhovím. :-)

Co je Phera zač? Psychopat, co to zkouší dál?

19. března 2016 v 18:18 | Phera |  Deník
Zdravím vás, nově příchozí čtenáři!
Toto není můj první blog. V historii jsem jich již měla plno a jeden ze stávajících blogů fungoval a stále funguje něco kolem sedmi let, ale jaksi mi přestal stačit. Skrz blog jsem poznala plno lidí a i svou první lásku a zkrátka a dobře jsem začala postrádat tu anonymitu. Začala jsem čím dál tím více zjišťovat, že si nemohu dovolit psát některé věci, až jsem nakonec přestala psát úplně. V hlavě mám stále tolik myšlenek, ale už nejsou pro osoby z mého okolí..
Toužím po absolutní anonymitě, tedy - žádné srazy, žádné přidávání si lidí z blogu na facebook. Nechci, abych se potom musela za některé věci před vámi stydět, pokud bychom se potkali v reálu. Hodlám psát tedy úplně otevřeně a bez cenzury. O svých myšlenkách a pocitech přesně tak, jak je cítím a jak jsou, takže předem upozorňuji, že nebudu vždy slušná a že se může stát, že nebudu chodit pro výrazy daleko.



Jak jsem řekla... bloguji už přibližně 7 let, z toho může vyplynout, že už jsem asi pěkně "stará". Inu táhne mi na 20 rok. Úspěšně jsem odmaturovala, ale neúspěšně jsem napsala přijímačky na vysokou školu, takže letošní rok jsem se uchýlila do zaměstnání a zhruba za dva měsíce mě budou čekat nové přijímačky. Juchůů!
Jestli se ptáte (taková obvyklá otázka mého okolí), jak mi jde příprava na přijímačky, tak - nejde, jelikož mám zaměstnání, které je velice časově a psychicky náročné. Atak bývám večer povětšinou tak unavená, že se akorát najím, umeju a jdu spát. A druhý den nanovo.. budík v půl páté, v práci nastoupena v půl šesté, v práci vydržet do šesti, z práce návrat v sedm... Super život..
Ne ne! Já chci ještě studovat! :-)

Jsem zvědavá, jak to dopadne. O dnech volna se snažím učit, ale pociťuji, že už to nejde tak dobře, jako, když jsem byla ve škole... Mám pocit, že už se mi do hlavy nevejde tolika věcí a nebo, že potřebuju delší čas na zapamatování si informací. Člověk vychází z učení snadněji, než jsem si myslela... Dost možná jsem ten rok na té VOŠce měla vydržet... alespoň bych tak nezhloupla...

Ale obor zdravotní sestra přeci není pro mě, to bych nevydržela...

"Phero, ty přece víš, proč jsi odešla, protože jsi blázen, co potřebuješ odbornou pomoc!"

Střední zdrávku jsem dokončila silou vůle a s boží pomocí. Mám problémy s nepřekonatelným třesem rukou, který se dostaví vždy, když jsem extrémně vynervovaná. Takový stav extrémního vynervování nastal vždy na praxi, když jsem měla jít odebrat krev, či do někoho píchnout velkou jehlu... Nedokázala jsem si ani připravit stříkačku na aplikaci injekce, mnohokrát jsem se řízla o ampuli, vylila ampuli, nedokázala ani jasně myslet...
Při představě, že u maturity budu muset předvést nějaký odběr krve mi bylo upřímně špatně. Ale ne z krve, nebo něco podobného. Byla jsem vynervená už jenom z toho, že se zase budu klepat, že svým rukám neporučím, aby se zklidnily, že na mě bude celá komise (včetně třídní učitelky, která mi doporučila, ať vyhledám odbornou pomoc) hledět a říkat si, co jsem to za magora...
NE! Maturitu jsem zvládla a zařekla jsem si, že v tomto studiu dále pokračovat nebudu v rámci zachování zdraví mého i jiných! ALE! Zkuste něco takového vysvětlit doma.. Všechny přijímačky jsem podělala a rodiče nedostali lepší nápad, než mi podat přihlášku na VOŠ zdravotnickou. A ještě o něco lépe... tato škola byla propojena s mou bývalou zdrávkou, tedy mě učili ti samí učitelé, jako na střední.. Ha!

Podvolila jsem se, ale zkrátka jsem tu školu nedokázala dodělat.. nedokázala jsem dodělat ani jediný rok, ani jediný semestr... Jednou před praxí mě popadla taková panika, že jsem tam prostě nedokázala jít. V noci jsem se probudila zděšením, s horečkou a zmatená jsem volala svému příteli, že nemůžu, že tam prostě nemůžu jít... Stále jsem opakovala, že NEMŮŽU, NEMŮŽU! Ani jsem mu nedokázala vysvětlit proč.. nikomu jsem to nedokázala vysvětlit… Odjela jsem marodit, nakonec se z horečky vyklubal zánět nosohltanu a vedlejších nosních dutin - Antibiotika. Chodila jsem, jak tělo bez duše, pojídala prášky na uklidnění, od kterých jsem si slibovala, že mi zklidní hlavu a ruce, ale nezabíraly...
Tak jsem doma oznámila, že ukončím školu, odjela jsem na kolej. Zařídila jsem si veškeré věci a předvečer příjezdu domů, jsem volala našim, že jsem ukončila školu, zrušila si ubytování, obědy, všecko a stěhuju se zpátky... Přítel mi pomohl odvézt kufry.
Extrémní psychické vypětí.. od nikoho jsem se nedočkala pochopení. Doma bylo akorát dusno... Tak jsem se rozhodla pro razantní krok... Odjet zpátky do města, z kterého jsem utekla...
Můj přítel do něj přijel kvůli mě, našel si zde práci kvůli mě a já psychopat jsem to nevydržela, ze školy utekla a nechala ho tu samotného. Což mě nesmírně štvalo, ale co jsem mohla dělat... Já neznala jiné východisko...
Našla jsem si zde práci v jedno
m "síbrťáku", jako pečovatelka a snažíme se šetřit na nový život.. Ani jeden nic nemáme, všecko si dokupujeme postupně.. Nejprve jsme bydleli na ubytovně, ale ten fakt mě tak deptal, že jsem nám našla dosavadní bydlení se spolubydlícíma... Mimo-jiné o dost levnější, takže zvládneme ušetřit i na vlastní bydlení. Které už se nám vlastně i rýsuje..

Obdivuji svého přítele, který to se mnou vydržel.. Vydržel mé nejhorší stavy úzkosti, vydržel mé psycho-výlevy a stále o mě má zájem... Snad mě i miluje (to, že to říká, neznamená, že to musí být pravda, už jsem se poučila z předešlého "vztahu").

Nesmírně se těším, až budeme bydlet nadobro sami, protože zdejší spolubydlící mi lezou na nervy. Možná, že lezeme na nervy i my jim, kdo ví? Ale co se dá dělat..
Chci mít větší svobodu, chci si zašukat, kdekoliv, kdykoliv a jakkoliv se mi zachce a chci si u toho pořádně zařvat! Nechci se pořád omezovat tím, že mě někdo uslyší, nebo neuslyší a nechci se starat o to, kdo je zrovna na chodbě, že dveře jsou prosklené a že máme rozsvíceno a že z chodby je do pokoje vidět... NE!
Když se tak nad tím zamyslím, tento článek by se možná hodil do tématu týdne... Zkouším to znovu..
Phera
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 19. března 2016 v 19:34 | Reagovat

Za zkoušku se nic nedá. Držím palce s vejškou!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
| design by: nahodila-nahoda.cz | obrázky použity z google.cz | text v záhlaví: Dymytry |